Politické svobody? Jen pro někoho

V ČR liberální zastánci lidských práv pro všechny, včetně neonacistů, politicky soupeří s autoritářskými omezovateli lidských práv pouze na arbitrárně vybrané ?demokraty?, kam se nevejdou nejen neonacisté, ale ani komunisté (trestní stíhání Davida Pěchy), pacifisté (pražské zákazy demonstrací Ne základnám), gayové a lesby (táborské snahy povolovat Queer Pride) nebo Romové (výrok primátorky Ivany Řápkové: ?V Chomutově chceme klid, proto již nebudeme povolovat žádné demonstrace, ať již ze strany Romů nebo levicových či pravicových extrémistů.?) Výrazem paternalistického autoritářského postoje k veřejnému diskursu je i rozsudek nejvyššího správního soudu vláda v. Dělnická strana II.

Autoritáři svou ideologii opírají o německý koncept bojující demokracie, který jeho autor, ultrapravicový právník a pozdější přední nacista Carl Schmitt, poprvé popsal v brožuře Legalität und Legitimität (1932). Schmitt a jeho epigonové vycházejí z předpokladu, že extrémisté se dostanou k moci legálně. Ve skutečnosti k tomu historicky nikdy nedošlo: Připomeňme pouliční násilí SA, požár říšského sněmu, machinace a výhružky násilím při hlasování o zmocňovacím zákoně, akční výbory KSČ nebo proskripci poslanců v obou případech. Přesto německý základní zákon z roku 1949 z antidemokratické koncepce bojující demokracie vychází. Česká ústava (čl. 2 odst. 1 Listiny) je naopak založena na procedurálním pojetí demokracie. Bojující demokracie je s ní rozporu, neboť ji mění na hodnotový systém (ideologii).

Obránci politických práv (svobody projevu, shromažďovací a spolčovací, volebního a petičního práva) pro všechny bez rozdílu barvy pleti, názoru či přesvědčení vycházejí z původně amerického konceptu soudce SCOTUS, Williama O. Douglase. Ten v Terminiello v. Chicago (1949) nastolil kurs, jímž zvýšil úroveň lidských práv v USA v porovnání s Evropou: Ústava chrání nejen demokratické demonstrace, ale též fašistické či nacistické. Katholický kněz Arthur Terminiello na shromáždění Amerických křesťanských veteránů pronesl rasistické poznámky. Podle SCOTUS i taková řeč požívá ústavní ochrany; podle NSS nikoliv (§ 646). Dokonce i shromáždění, jehož projevy vyvolávají hněv, je podle SCOTUS chráněno.

Tento trend pokračoval v rozsudku Brandenburg v. Ohio (1969). Ohijský vůdce Ku Klux Klanu, Clarence Brandenburg, na shromáždění vyhlásil pomstu ethnicky vymezeným skupinám. SCOTUS přesto rozhodl, že pouhou abstraktní obhajobu násilí nelze trestat; opačně NSS (§§ 542 a 644). A konečně rozhodnutí National Socialist Party of America v. Village of Skokie (1977) a Collin v. Smith (1978) potvrdila, že neonacisté jsou oprávněni pochodovat židovskou čtvrtí, včetně nošení uniforem a hákových křížů. Naproti tomu Václav Zeman z Člověka v tísni řekl, že se veřejně debatuje nad tím, zda povolit (sic!) či nepovolit pochod neonacistů pražskou židovskou čtvrtí.

Zatímco formální úroveň rozsudku vláda v. Dělnická strana II je nutno pochválit (ušlechtilé písmo, číslované odstavce a citace kursivou, plný text k disposici v den vyhlášení), právní úroveň není valná. Kromě nepřijatelného výroku, který zbytečně omezuje demokracii a lidská práva v ČR, kvalita odůvodnění není tak vysoká, jak je člověk u NSS zvyklý. Popis skutkového stavu (§§ 237?612) je přebujelý, takže spíše než rozsudek připomíná Stručný kurs dějin Dělnické strany (neonacistů). Pouze 94 odstavců je právní kvalifikace ? poměr měl být přesně opačný. Je dobře, že NSS nepodlehl literalismu, ale vůbec necituje cizí (vyjma ESLP) či prvorepubliková rozhodnutí. Přitom výsledky komparace z Jurisprudence 7/2009 šly převzít.

Ač rozsudek značnou část prostoru věnuje tomu, zda DS je neonacistická, o tom nikdy nebylo vážných pochyb. Spor běží pouze o to, zda v ČR smí existovat legální neonacistická strana. NSS tvrdí, že nikoliv (§ 648): ?Soud také připomíná, že se v případě nacismu jedná o ideologii genocidního totalitního režimu. Debata o legitimitě obhajování jeho myšlenek se proto jeví zcela absurdní.? Ve skutečnosti jsou otevřeně nacistické strany plně legální nejen v USA, ale rovněž v Dánsku, Norsku, Švédsku, Spojeném království, Řecku či Rusku. Proč tedy v ČR musí být neonacistická strana rozpuštěna a její členové se nemají těšit politickým svobodám? Proč bylo rozpuštěno spontánní shromáždění stoupenců DS po vyhlášení rozsudku? Protože nebylo ?povolené??

Je jen na nás, zda nás bude inspirovat Voltaire, Havelock Ellis a Naom Chomsky, nebo Alexander Bach, Lev Trockij a Carl Schmitt. Osobně jsem proto, aby se pokles úrovně lidských práv v ČR, který jsme pozorovali celá první léta 21. století (srov. zprávu helsinského výboru US Kongresu z roku 2002), v novém desetiletí zvrátil a ČR si vzala příklad z civilisovanějších zemí.

Lidové noviny 22. února 2010, p. 13.