Bránící se demokracie ? genese pojmu
Autorem konceptu bránící se / bojující / ozbrojené / opevněné / obranyschopné demokracie (něm. streitbare/wehrhafte Demokratie, angl. militant democracy) je Carl Schmitt. Schmittova Verfassungslehre (1928) o bránící se demokracii ještě nehovoří. K tomu došlo až v jeho knize Legalität und Legitimität (1932), byť tento koncept tak nepojmenovává. Slavný článek Karla Loewensteina, Militant Democracy and Fundamental Rights I?II. In American Political Science Review 31, 3?4/1937, pp. 417?433 & 638?658, je o 5 let pozdější. Doktrína je táž je u Schmitta, nicméně celý koncept je již pojmenován dnes vžitým termínem militant democracy.
Z hlediska českého práva je bránící se demokracie v rozporu s čl. 2 odst. 1 Listiny, který zní: ?Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.? Bránící se demokracie takovou výlučnou ideologií je, neboť mění pojetí demokracie jako procedurální záležitosti, kdy se rozhoduje, zda nám budou vládnout konservativci, liberálové nebo socialisté, na hodnotový systém (= ideologii), kde občanská a politická práva mají jen demokraté, zatímco antidemokraté nikoliv.
Prameny a literatura
- Tomáš Blažek: Koncept bránící se demokracie ? právně filosofická východiska. Diplomová práce na PF MU 2008, 71 pp. (PDF)
- Tomáš Blažek: Schmittovské kořeny konceptu obranyschopné demokracie? In Jurisprudence 7/2009, pp. 4?13
- Tomáš Pecina: Na řadě jsou komunisté. In Slepecká hůl 27. 2. 2010
|
