|
Podnět Rady vlády pro lidská práva
ke zrušení absolutního zákazu zakrývání obličeje účastníků shromáždění způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci
Zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím (dále jen ?zákon o právu shromažďovacím?), v původním znění neobsahoval jakákoli omezení a požadavky na ztotožnitelnost lidí, kteří se rozhodli využít svého práva na pokojné shromažďování. Ke změně právní úpravy došlo až zákonem č. 259/2002 Sb., kterým se mění zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, ve znění zákona č. 175/1990 Sb., a některé další zákony, který v reakci na excesy některých maskovaných účastníků masových protestů proti zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky uzákonil zákaz zakrývání obličejů účastníků shromáždění ?způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jejich identifikaci? během policejního zákroku proti shromáždění. Zákaz a sankce za zakrývání obličejů se tedy týkaly situace, kdy shromáždění ztratilo charakter pokojné akce a přestalo požívat ústavní ochrany ve smyslu čl. 19 Listiny základních práv a svobod a § 1 odst. 1 zákona o právu shromažďovacím. Tento princip byl do jisté míry zbytečný, neboť pokud by během zásahu policista či velitel zásahu shledal nutným, aby účastníci odhalili svou identitu, může vydat příslušný pokyn k odmaskování, kterého je v takovýchto situacích každý povinen uposlechnout.[1] S tím souvisí další problém, neboť právě tato obecná úprava vychází z dvoustranného vztahu zakročujícího policisty a osoby, vůči které zákrok a s ním spojené příkazy směřují, vůči které ale zakročující policista musí svou vůli nějak projevit, aby se s ní daná osoba mohla seznámit a následně se podle toho zachovat. Naopak úprava v zákoně o právu shromažďovacím mluvila o zákroku proti shromáždění, nikoliv proti jeho jednotlivým účastníkům. Pokud by zásah probíhal proti malé části shromáždění (v praxi může jít o oddělenou skupinku z původního shromáždění nacházející se třeba na jiném místě), zákon by automaticky stanovil povinnost odmaskovat se pro demonstranty, kteří si ani nemusí být zásahu vědomi, neboť vůči nim zasahující orgán neprojevil přímo svou vůli a oni se s jeho příkazem nemohli vůbec seznámit. I vynucení této nové povinnost bylo zajištěno poměrně vysokými sankcemi ? pokuty až do výše 10 000 Kč.
V legislativním procesu projednávání vládního návrhu zákona o Policii České republiky (sněmovní tisk č. 439) a především zákona, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o Policii České republiky (sněmovní tisk č. 440), se podařilo poslaneckým pozměňovacím návrhem poslance Bublana[2] zákaz zakrývání obličejů účastníků shromáždění absolutizovat. Přijatý[3] pozměňovací návrh totiž odstranil podmínku zákazu spočívající v probíhajícím policejním zákroku a nová právní úprava tedy zakazuje účastníkům všech shromáždění (z nich naprostá většina je pokojných) ?znemožňovat? či i jen ?ztěžovat? svou identifikaci ?zakrýváním obličeje?. Sankcemi jsou jednak rozpuštění daného shromáždění a jednak pokuty až do výše 10 000 Kč.
Ustanovení je ovšem v několika směrech problematické. Účastníci shromáždění stejně jako kdokoliv jiný mají právo na ochranu svého soukromí. Právo shromažďovací sice slouží jako forma veřejného projevu svých názorů, ale jeho projev není vázán na jednotlivou osobu konkrétně určeného či určitelného člověka.[4] Naopak si lze představit situace, kdy je anonymní výkon shromažďovacího práva vhodný pro ochranu práv a právem chráněných zájmů účastníků shromáždění, především práva na ochranu soukromí. I při veřejných shromážděních je řada legitimních důvodů, proč účastníci nechtějí ukazovat svou tvář. Důvodem může být obava před identifikací agresivními protivníky myšlenky, na jejíž podporu se shromáždění koná, či samotných účastníků (např. účastníci demonstrace homosexuálů, pacifistů nebo antifašistů mají důvody obávat se útoků nesnášenlivých skupin), zájem skrýt identitu před veřejností ze společenských důvodů (demonstrace nemocných AIDS, obětí určitých trestných činů či lidí s jinak společensky handicapujícími atributy). Může to být i prostá ?funkční? maska, například při karnevalech a symbolické stylizaci (např. plynové masky na ekologické demonstraci), pomalování obličeje barvami národní vlajky či fotbalového klubu. Všechny tyto projevy práva shromažďovacího jsou apriori pokojné a chráněné čl. 19 Listiny a zákonem o právu shromažďovacím a dokud jejich účastníci jinak nepřekročí zákon, není nijak důvodné jejich shromažďovací právo omezovat či je stíhat za jeho výkon.
Argument, že každý by měl být schopen postavit se za své názory a obhájit je otevřeně pod svým jménem je sice platný, ovšem nepatří do oblasti práva a už vůbec ne do oblasti práva veřejného, neboť to, že někdo učiní úkon pod jiným než svým jménem či dokonce anonymně, mu neubírá na platnosti, pokud zákon výslovně nestanoví jinak. V případě práva shromažďovacího tomu tak není. Účast na shromáždění není podmíněna otevřenou identifikací účastníků shromáždění, tato podmínka není uvedena v čl. 19 Listiny a nesplňuje ani podmínky pro omezení tohoto práva dle čl. 19 odst. 2 Listiny, neboť nejde bez dalšího o opatření v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu. Je samozřejmě pravda, že jsou shromáždění, jejichž účastníci mohou porušovat různým způsobem právo shromažďovací a jiná Listinou zaručená práva (ochrana vlastnictví, zdraví, života apod.) Maskování je ovšem v tomto případě pouze vedlejším efektem, neboť v daných případech se naplní již ve valné většině jiné skutkové podstaty přestupků proti shromažďovacímu právu a proti shromáždění může být zakročeno z těchto důvodů (další skutkové podstaty uvedené v § 14 odst. 2 zákona č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím, přestupky proti veřejnému pořádku dle § 47 a násl. přestupkového zákona či trestné činy). Zakrytí obličeje pak v tomto případě může ztěžovat jejich stíhání a vést k nedostatečnému postihu jejich chování, pokud se např. nepodaří prokázat, že se daného skutku dopustili vskutku oni. Nicméně i těmto situacím lze předejít právě včasným a cíleným zákrokem na místě a nikoliv stíháním ad hoc, které obecně může být z efektivního hlediska problematické Obecná prevence komplikací při stíhání těchto deliktů zákazem zakrytí obličeje účastníků shromáždění tak působí jako nepřiměřená prevence a zásah do základního práva dle čl. 4 odst. 4 Listiny, neboť lze pochybovat o její vhodnosti a hlavně přiměřenosti.
Rada vlády pro lidská práva si je vědoma problematičnosti celé otázky. Nicméně zastává výše zmíněný názor, že absolutní zákaz zakrývání obličeje pro všechny účastníky všech shromáždění je nepřiměřeným zásahem do jejich shromažďovacího práva. Proto doporučuje pro začátek návrat k úpravě původní, tj. před přijetím zákona č. 274/2008 Sb., kdy byli účastníci shromáždění povinní si obličej odkrýt při provádění zákroku. Do budoucna pak lze uvažovat o nové úpravě, která by reagovala na všechny uvedené podněty.
[1] Viz § 114 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, § 9 odst. 3 dřívějšího zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR či § 7 odst. 5 zákona č. 553/1991 o obecní Policii.
[2]http://psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/034schuz/s034009.htm#r4 http://psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?o=5&ct=440&ct1=3.
[3] http://psp.cz/eknih/2006ps/stenprot/034schuz/s034085.htm.
[4] Viz dikce čl. 19 odst. 1 Listiny: ?Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno? a nikoliv ?Právo pokojně se shromažďovat pod svým jménem je zaručeno?
|
